Srbský honič

Historie srbského honiče

Srbský honič, známý také jako „Srpski gonič“, je plemeno s dlouhou a bohatou historií, které pochází ze srbských zemí. Tento pes byl původně chován pro lov velké zvěře, zejména jelenů a divokých prasat, a jeho schopnosti lovce byly ceněny již od středověku. Díky svému vynikajícímu čichu a vytrvalosti se srbský honič rychle stal populárním mezi lovci. Plemeno bylo standardizováno v 20. století, kdy se začalo více věnovat jeho chovu a ochraně. První oficiální standard plemene byl přijat v roce 1930. Po druhé světové válce byl srbský honič blíže ke svému původnímu účelu díky mnoha chovatelským programům zaměřeným na zachování jeho lovných schopností. V současnosti je srbský honič populární nejen v Srbsku, ale také v dalších evropských zemích a stal se symbolem srbské kultury a tradice.

Vlastnosti srbského honiče

Srbský honič je středně velký pes s atletickou postavou a silnou strukturou. Má krátkou, hladkou srst, která je většinou ve směsí hnědé a bílé nebo černé a bílé barvy. Toto plemeno je známé svým vynikajícím čichem a výbornými loveckými instinkty, což z něj činí skvělého společníka pro lovce. Srbský honič je inteligentní, energický a vytrvalý, což mu umožňuje dlouhé hodiny pracovat v terénu. Kromě svých lovných schopností je přátelský a společenský, což ho činí také vhodným rodinným psem. Je třeba mu poskytnout dostatek fyzické aktivity, aby byl spokojený a zdravý. Je vnímavý a učenlivý, avšak může mít občas tendenci k tvrdohlavosti. Pro dobré chování je důležité, aby byl s ním správně manipulováno a aby se mu poskytlo důsledné vedení.