Mexický naháč

Mexický naháč, známý také jako Xoloitzcuintli nebo jednoduše Xolo, má dlouhou a fascinující historii, která sahá až do prekolumbovské doby. Toto plemeno bylo uctíváno v Mexiku a v centrální Americe, kde bylo považováno za posvátné a jako zvíře spojené s bohy. Archeologické nálezy dokazují, že Xolo byl domestikován již před více než 3000 lety a hrál důležitou roli v kultuře Aztéků, Mayů a Tolteků. Tyto psy chovali nejen jako společníky, ale také jako pomocníky při lovu a jako obětní zvířata. V 19. století málem vymřeli, ale díky snahám chovatelů a ochrany plemene se dnes opět rozšiřují. V roce 1950 byl Mexický naháč uznán jako národní poklad Mexika.

Mexický naháč je známý svou jedinečnou postavou a bezsrstou povahou, avšak existují i varieta s krátkou srstí. Jeho kůže je citlivá a vyžaduje speciální péči, aby se zabránilo spálení sluncem a kožním onemocněním. Tito psi mají obvykle přátelskou a oddanou povahu, jsou inteligentní a učenliví, což z nich dělá výborné společníky. Jsou velmi sociální a rádi tráví čas se svými rodinami, často se vážou k jednomu konkrétnímu členovi domácnosti. Mexický naháč také projevuje určitou ostražitost vůči cizím lidem, což z něj může učinit dobrého hlídače. Dokáží být klidní a jemní, avšak zároveň mají energickou povahu, která si vyžaduje pravidelný pohyb. Tito psi zvládají pobyt v bytě, ale potřebují dostatek podnětů a aktivit, aby byli šťastní a zdraví.